* Jak dobrá/špatná je mnichovická škola


Spousta rodičů si klade otázku, jak dobře vybrat školu, do jaké jeho děti chodí nebo budou chodit. Už sama definice dobré školy je relativní. Pro někoho je to škola orientovaná na výkon, pro jiného škola orientovaná na vztahy, pro dalšího to může být libovolná kombinace. Nebo to, jak rády (či naopak s jakou nechutí) děti do školy chodí.

Mám rád čísla. Dají se použít různé statistiky: průměr školy při Scio testování ve srovnání s ostatními školami, kolik dětí se dostane na střední školy (či gymnázia), výhry ve znalostních olympiádách atd. Avšak každá škola má jiné výchozí podmínky. Různou sociální a inteligenční strukturu žáků. Takže i škola v problémové lokalitě, jež má průměrné výsledky, je vlastně nadprůměrná, protože má obtížnější složení žáků a dokáže je přiblížit k jejich maximálnímu potenciálu. Čísla sama o sobě jsou vodítkem, ale ne všespásným kritériem.

Osobně se kloním k tomu, že je důležité, zda škola dokáže využít schopností a předpokladů dětí a umožní žákům se rozvinout v maximální šíři. Jelikož je každé dítě unikát, tak se jedná o velmi náročný přístup. Daleko těžší než naučit všechny průměrně dobře všechno.

Ale jak zjistit, zda právě toto mnichovická škola umí? Nejpřesvědčivější jsou reálné důkazy. Konkrétní příběhy jednotlivých žáků. A loňský školní rok nám jeden takový nabídl.

Bára Svobodová v průběhu osmé třídy přestoupila na dvojjazyčnou školu Sunny Canadian v Jesenici. Co je to za důkaz, můžete namítnout. Žáci této školy mají od první třídy (většina už od školky) na část předmětů rodilé mluvčí a velmi nadstandardní dotaci hodin angličtiny. Výsledkem je, že většina páťáků má úroveň B1 (dle mezinárodních kritérií) a de facto je schopna naprosto běžné komunikace s jakýmkoliv rodilým mluvčím. V osmé třídě jsou všichni v podstatě bilingvní a bez problémů skládají zkoušku úrovně B2, též známou jako FCE. To vše samozřejmě není zadarmo. Rodiče to stojí 20 tis. měsíčně. Tzn. 200 tis. ročně. A zde je jádro důkazu. To, že Bára dokázala do tohoto prostředí přestoupit v osmé třídě, znamená, že ušetřila 1,4 mil. Kč na školném (7 předchozích let po 200 tis ročně). A to už je podle mne hodně peněz. Navíc získala i školní stipendium, takže celkově ušetřená částka v čase ještě výrazně vzroste.

Čí to je zásluha? Školy? Rodičů? Báry? Všech. V určitém poměru. Ale podle mne je zřejmé, že škola musela umožnit rozvinout předpoklady pro studium angličtiny, bez kterých by do náročného prostředí dvojjazyčné školy přestoupit nešlo.

Samozřejmě by to nikdy nešlo bez vlastního přičinění studenta, ale tak to je v životě vždy. Škola může vytvořit podmínky, ale jak je využijeme, už je na každém z nás (zejména na druhém stupni).

Až tedy budete hodnotit kvalitu mnichovické školy a rozhodovat se, zda dát dítě na víceleté gymnázium, či zda ho vůbec dát do 1. třídy v Mnichovicích, vzpomeňte si na tento konkrétní příběh a ušetřeného 1,4 mil. Kč.

Marek Hofta


Vydal(a): Milena Flajžíková, dne 14. 11. 2019 | 88 přečtení | Tisk

© Základní škola T. G. Masaryka Mnichovice okres Praha-východ, www.zsmnichovice.cz. Webmaster

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v jazyce PHP.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server